SUMIPAINTING – TUŠOVÁ MALBA
MEDITACE V OBRAZE A OBRAZEM
SUMIPAINTING – TUŠOVÁ MALBA
MEDITACE V OBRAZE A OBRAZEM
Ma Jüan - (Čína)
Ma Jüan
Ma Jüan čínsky pchin-jinem Mǎ Yuǎn, znaky 馬遠 (1160/65? – 1225) byl čínský malíř žijící v dynastii Sung. Jeho práce, společně s dílem Sia Kueje, tvořila základ školy Ma-Sia (馬夏) a je řazena mezi nejlepší své doby. Inspiroval čínské malíře školy Če stejně jako japonské umělce Šúbuna a Sesšúa. Ma Jüan se narodil v Čchien-tchangu (nyní v Chang-čou) v malířském rodu. Ma Jüan nastoupil ke dvoru císaře Kuang-cunga. U dvora se těšil vysokému uznání a byl oblíbencem císaře Ning-cunga. Ačkoli velmi všestranným malířem, je dnes známý především pro své krajinky. V technice se, stejně jako mnoho současníků, zprvu inspiroval Li Tchangem. Později si vyvinul osobitý styl využívající dekorativních prvků („borovice […] silné, jako by byly vyrobeny z železného drátu“, jak je popsán současníkem). Charakteristickým rysem mnoha jeho obrazů je tzv. „jednorohová“ kompozice, ve které jsou zobrazované objekty umístěny v rohu nebo na jedné straně, takže druhá část obrazu je více či méně prázdná. Ma-jüan byl mistrem této práce s prostorem, mohli bychom to téměř nazvat „malování nemalováním“, prázdná plocha, která je však součástí malby a ne jenom nepomalovaným prostorem. Tajemství této techniky spočívá v umění vyvážit tvar prázdným prostorem a hlavně poznáním, kdy už jsme „řekli“ dost. A navíc tvar, který je v tak integrálním vztahu k prázdnému prostoru kolem, navozuje pocit „podivuhodné prázdnoty“, ze které jevy a události náhle vystupují. A právě tento způsob zacházení s prostorem na plátně, je jedním z důležitých principů uplatňujících ve východní technice tušové malby (Sumi-e).
Na jaře na horské cestě
Tanec a zpěv (rolníci vracející se z práce)
Pití za svitu Měsíce
Měsíc a borovice
Tři přátele (borovice, slivoň, bambus)
Měsíční svit
Učenci
Učenec u vodopádu
Učenec se sluhou
na terase
Volavky, skála a suchý strom
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ma_J%C3%BCan_%28mal%C3%
AD%C5%99%29
Cesta zenu od Alan W. Watts (kapitola 4. Zen v umění)