SUMIPAINTING – TUŠOVÁ MALBA - Malíři - Zenoví malíři - Taisen Deshimaru 弟子丸泰仙 (Japonsko)

Taisen Deshimaru 弟子丸泰仙 (Japonsko)

Taisen Dešimeru 1914-1982 弟子丸泰仙

Jasuo Dešimaru mnišské jméno Taisen Deshimaru (弟子丸泰仙) 29.11.1914 – 30.4.1982 byl japonský Soto Zen buddhistický učitel. Který založil evropské zenové středisko. Narodil se v jižním Japonsku. Od dětství ho silně ovlivňovaly tradiční japonské hodnoty. Zvlášť silně na něj zapůsobila pobožnost matky, která vyznávala učení školy Šinšú, buddhismus vytvořený Šinranem, vrstevníkem Dógena. Když se stal mistrem zenu, často opakoval, že spojil hlubokou víru Šinrana s praktikou zenu. Kolem dvacátého roku života odjel Jasuo do Tokia studovat ekonomické vědy. Kromě ekonomie a angličtiny, mladý Dešimaru studoval různé náboženské směry. Účastnil se přednášek univerzitních specialistů na hinduismus a buddhismus, objevil křesťanství v kostele baptistů a seznámil se s evropskou filozofií. Setkal se také se zenem, v průběhu památného sesšinu v Engakudži, kde potrestal (vešlo to do historie zenu) jistého mnicha, který ho v rozespalosti udeřil holí kjósaku do hlavy. V roce 1936 se setkal s Mistrem Kódóem Sawakim. Byl to autentický mistr zenu, jenž vždy odmítal zkostnatělost církevní hierarchie. Cestoval po Japonsku a učil zazen v klášterech i mimo ně. Tomuto rozhodujícímu setkání v životě Jasua Dešimarua předcházela četba knih Kódóa Sawakiho. Od tohoto okamžiku se stal Jasuo Dešimaru žákem Kódóa Sawakiho. O několik let později ho požádal Jasuo o mnišské svěcení, ale Kódó Sawaki ho odmítl a doporučil mu pokračovat v zazenu současně s aktivním životem ve společnosti. V roce 1941 odjel Jasuo do Indonésie, aby tam dohlížel na práce v dolech. Odjížděl v okamžiku, kdy se mu narodil syn. Do válkou zničeného Japonska se vrátil po pěti letech a pokračoval v zazenu. V listopadu 1965 Mistr Kódó Sawaki vážně onemocněl a vyplnil Jasuovi dávné přání, vysvětil ho na mnicha. Jasuo obdržel mnišské jméno Mokudo Taisen – Klášter Ticha, Velká Moudrost. Kódó zemřel v prosinci 1965. Před svou smrtí vyslovil přání, aby Taisen Dešimaru šířil zen v Evropě. V červenci 1967 přijel Taisen Dešimaru na pozvání makrobiotiků do Francie. Sám, bez peněz, bez znalosti francouzštiny, vzal s sebou jen zafu, svou kesu a knihu s myšlenkami Kódóa Sawakiho. Na živobytí si vydělával masážemi šiacu, pomáhal nosit balíky do obchodu. Misionářská činnost Taisena Dešimarua byla od počátku velmi intenzívní. Měl přednášky ve Francii, Holandsku, Itálii, Švýcarsku aj. Vedl sesšiny na táborech jógy a makrobiotiky. Největší rozkvět nastal v letech l972-76 v důsledku mnoha sesšinů v Zinalu ve Švýcarsku a v Lodeve. Byl všeobecně uznáván jako Kaikjósokan (Velký misionář) nejvyššími autoritami zenové školy Sótó v Japonsku. Současně překládal, komentoval a publikoval texty velkých mistrů minulosti, např. Šódóka Mistra Joky Daišiho, Hókjózanmai Tózana Rjokaie, Sandokai Sekito Kisena, Šin Džin Mei Sósana, některé kapitoly z Šóbógenzó Mistra Dógena. Dobře rozuměl evropským zvykům i mentalitě i evropskému filozofickému myšlení. V roce 1980 byl vytvořen v jižní Francii klášter Gendronniere, po vzoru japonského Eiheidži, který se stal misijním střediskem zenu pro celou Evropu. V roce 1982 Mistr Dešimaru vážně onemocněl. Do Japonska odletěl 16.dubna 1982, ponechávaje v Evropě sešit se zápisky, kesu Kódóa Sawakiho a také odkaz kecumjaku. Z Japonska se již nevrátil. Mistr Dešimaru byl nazýván Bódhidharmou současnosti.