DYNASTIE TCHANG (608-906)

Z tohoto období je dochováno minimum děl, ty, které jsou spolehlivě zjištěny jsou většinou pouze nástěnné malby nebo obrazy nalezené v datovaných hrobkách. Figurální umění bylo v této době zásadním žánrem. Představitelé tohoto žánru byli Jen Li-pen (asi 600-673) tomuto malíři jsou připisována některá dochovaná díla, Wu Tao-ć (činný asi 710-760) od tohoto malíře se nedochovalo žádné dílo, pouze záznamy, maloval údajně technikou paj-miao (tj. „prosté vykreslení“ pomocí obrysových linií), byl nekonvenční osobnost. Další malíři, kteří tvořili figurální umění, ale narozdíl od předchozích dvou zmiňovaných umělců, kteří se zabývali oficiálním vyobrazováním hodnostářů, zasloužilých mužů a didaktickým tématem, tak tito dva umělci se spíše zaměřili na malbu krásných žen, zábavným a soukromím tématům. Byli to Čang Süan (činný 714-742) a Čou Fang (asi 730-800) příp. dílo Dámy s květinami ve vlasech. V dějinách krajinomalby od počátku rozlišujeme dva hlavní směry: zelenomodrou krajinomalbu, také nazývanou zlatozelená krajinomalba a druhý směr tušovou krajinomalbu. Při použití techniky zelenomodré krajiny se užívali minerální a rostlinná zelená barva, kterými znázorňovali plochy hor a skal, odtud označení „zelenomodrá“. Obrysy nevyznačovali tuší, ale zlatou barvou, takže se tomuto stylu také říká „zlatozelená krajinomalba“ Spolehlivé doklady tchangské krajinomalby se však také do dnešních dní bohužel nedochovaly. Známí malíři, kteří tvořili touto technikou jsou Čan Ć-čchien (činný ve 2.pol. 6. století), Li Ś-sün (651-716) a Li Čao-tao (asi 675-741). Většina děl připisovaných tchangským malířům jsou ve skutečnosti sungské kopie jejich obrazů. Nejstarší originální díla, která jsou dnes známa, pocházejí až z období Pěti dynastií (906-960). Tušová krajinomalba (šuej-mo šan-šuej) která nás v této knize nejvíce zajímá má v tchangské době hlavního představitele v malíři a básníkovi Wang Wejovi (asi 699-760), který jako první začal barvu (barevné pigmenty a zlato) nahrazovat černou tuší a plochy vyplňoval rozmývanou a vrstvenou tuší různých odstínů. Jeho dílo také, dnes známe pouze z mnohem pozdějších kopií, z historických záznamů se ale dozvídáme, že byl zakladatelem později velmi rozvinuté tradice literátské tušové malby. Témata, těchto umělců byla krajina, květy, ptáci a tzv. čtyři přátelé (tj. borovice, bambus, slivoň a orchidej). Ve stejné době jako literátská tušová malba se vyvíjela čchenová (jap. zenová) malba. O tomto směru malby se budeme zabývat později v jiné části této kapitoly.

Ještě malá zmínka o tom, že již před dynastií Tchang vznikají první texty o malířství, které byli zaměřeny na teorii, filosofii, kritiku, a i na historiografii malířství. Cung Ping (375-443) – Předmluva ke krajinomalbě (Chua šan-šuej sü). Uplatňuje se spirituální přístup ke krajině, je to místo, které poskytuje prostor pro duchovní putování. Sie Che (činný asi 500-po 535) – Klasifikace malířů minulosti (Ku chua pchin lu). Další spisy vznikli již za dynastie Tchang, Čang Jen-jüan (asi 815-po 875) napsal historický soupis nazvaný Záznamy o slavných malířích minulosti (Li-tajming-chua ťi). V tomto textu je zachováno velké množství informací o malířích a teoretických přístupech minulých období. Čang Chuaj-kuan (činný 713-741), text Názory na malbu (Chua-tuan). Ču Ťing-süan (činný asi 806-846), text Soupis slavných malířů dynastie Tchang (Tchang-čchao ming-chua lu).

PĚT DYNASTIÍ (907-960)

Nyní se dostáváme do dalšího období vývoje čínské krajinomalby, do doby jejího největšího rozkvětu a zralosti. Lze ho rozčlenit do tří fází: první je období Pěti dynastií (906-960), druhé nastává za dynastie Severní Sung (960-1127) a třetí za dynastie Jižní Sung (1127-1279). V období Pěti dynastií, tj. v první polovině 10. století, tvořili čtyři významní mistři, kteří jsou často označováni jako „čtyři velcí mistři období Pěti dynastií“ byl to Ťing Chao (asi 855-915) – Hora Kchuang-lu, Kuan Tchung (1. pol. 10. stol.) – Modré hory za podzimního večera, Tung Jüan 董源 (kolem 937? -962) – Lidé na předměstí vzývají Dračí obydlí a Ťü-žan巨然 (činný asi 960-985) – Navrstvené vrcholky a husté stromy. Byli tu také malíři narativních děl byl to Ku Chung-čung (činný ca. 943-960) – Noční zábava u Chan Si-caje, Čao Kan (asi 937-978) – První sníh na řece, Li Čcheng (919-967) – Čtení textu na kamenné stéle, byl považován za dědice Kuan Tchunga. Na sungské i pozdější malíře měl obrovský vliv.

   Ťü-žan

                                                                                       Tung Jüan  taoistický chrám v horách

/Sídla nesmrtelných v horských  jeskyních

DYNASTIE SEVERNÍCH SUNGŮ (960-1127)

Z druhé fáze období dynastie Severních Sungů již máme dochováno více spolehlivých děl. Je to období největší zralosti krajinomalby, kdy se objevuje několik malířských mistrů tvořících v odlišném, výrazně individuálním stylu. Byli to Li Čcheng (asi 919-967), Fan Kchuan (?-po 1023) – Potulníci v horách a Kuo Si郭熙 (asi 1000-1090) – Časné jaro, plošné kompozice se stromy. Je autorem textu Vznešené hodnoty lesů a potoků (Lin čchüan kao č´). Jeho výrazným přínosem je „tah vinoucích se oblaků“. Čang Ce-tuan (činný poč. 12. stol.) – Cesta po řece na jarní slavnost, byl malíř tvořící narativní umění. Patří se zmínit také o císaři Chuej-cung (1101-1125), který sám byl umělcem malířem, kaligrafem, je mu např. připisován obraz Slivoň a ptáčata.

Obrazy „květin a ptáků“

Dalším žánrem čínských malířů jsou „květiny a ptáci“ (chua-niao men). Ve skutečnosti staré katalogy uvádějí tzv. deset žánrových kategorií. Severosungští malíři se většinou nespecializovali pouze na jeden žánr, takže mnozí z nich malovali jak krajiny, bambus, tak květiny a ptáky. Technika malby, tohoto žánru v období severních sungů, se prováděla obvykle takovým způsobem, že kontury lístku tvoří slabé tušové linie, které jsou na malovány stejnoměrně bez výrazných přechodů mezi tenkými a silnějšími částmi tahu. Podobně se za dynastie Severní Sung malovaly i linie ve figurální malbě, neboť to nejvíce vyhovovalo realistickému pojetí výjevu. Od Jižních Sungů přes dynastii Jüan se pak tahy stále více proměňovaly v rozmanité, různým způsobem modulované linie se slabšími a silnějšími místy. Kameny jsou významným komponentem krajinných výjevů. 

Na obrazech květin a ptáků však hrají též důležitou roli, protože naznačují pozadí nebo prostředí, do něhož je výjev situován. Kameny v tomto žánru mají pouze funkci pozadí, takže jsou zobrazeny plošně, aby výjev doplňovaly a nerušily dojem z hlavního tématu, což byli rostliny a ptáci. Kameny se malovaly suchým štětcem, kterým autor plošně nanesl světlou tuš, nejsou zde vidět žádné zřetelné štětcové tahy. Malovalo se realistickým způsobem s důrazem na věrnost skutečné podobě jednotlivých prvků v přírodě.  Autoři v období dynastie Severní Sung své podpisy ukrývali na nenápadném místě obrazu např. na kmeni stromu. I přes odlišný námět sdílejí obrazy namalované ve stejném období některé malířské konvence, které jsou pro danou dobu charakteristické a projevují se napříč žánry, jako např. rozložení námětu v obraze jek jsme se už zmiňovali dříve. V tomto žánru nebylo možné založit efekt malířského díla na výrazných proměnách a variacích zvoleného motivu, a proto se autor většinou více soustředil na práci s tušovými odstíny a barvami. Uvedu, několik jmen vynikajících malířů tohoto žánru byl to Chuang Ťü-cchaj黃居寀 (933-po 993) – Horská straka a vrabci v trní, Cchuej Paj (činný asi 1068-1085) – Dvojité štěstí, nebo malíře bambusů Wen Tchung.     

Literátské malířství