Kořeny tušové malby sahají do Číny, čínsky malba se řekne chua. Začátky jsou obvykle datovány do dynastie Tchang (608-906) a svůj vrchol zaznamenala během dynastie Song (960-1271) a Yuan (1271-1368). V Číně se vytvořila tak zvaná literátská malba (světské umění). Témata těchto umělců byla krajina, květy, ptáci a tzv. čtyři přátelé (tj. borovice, bambus, slivoň a orchidej).

Ve stejné době jako světská malba se vyvíjela čchenová malba, která se liší od světské malby intelektuálním přístupem, včetně volby námětu. Témata těchto tvůrců byla čtyřnohá zvířata, jedlé plody a postavy. Čchenový tvůrci zjednodušili na minimum počet tahů, jimiž vyjádřili vybraný námět a rovněž prázdná plocha (sü) se pro čchenové tvůrce stala plnohodnotným výrazovým prostředkem, jehož uplatňování je obecně platným estetickým principem dálnovýchodního malířství dodnes. Tušová malba se do Japonska dostala okolo 13. století s putujícími zenovými (zen = čínsky čchen) mnichy. Japonsky se tušová malba řekne sumi-e nebo také suibokuga.

Podrobnou historii naleznete v následujících podrubrik HISTORIE TUŠOVÉ MALBY V ČÍNĚ, HISTORIE TUŠOVÉ MALBY V JAPONSKU a HISTORIE ZENOVÉ TUŠOVÉ MALBY.